Český název: Jestli zůstanu
Autor: Gayle Forman
Překladatel: Květa Palowská
Nakladatelství: Ikar
Žánr: Young Adult, New Adult, Beletrie pro dospělé
Počet stran: 184
Rok vydání: 2011
Série: Zůstaň se mnou
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Anotace:
Sedmnáctiletá Mia stojí před nelehkým rozhodnutím: Má zůstat věrná své opravdové lásce -Hudbě-, přestože to znamená, že se rozejde se svým klukem a opustí rodinu a kamarády?
Pak se jednoho únorového rána vydá s ostatními na rodinný výlet autem a v okamžiku je všechno jinak. Všechny možnosti jsou pryč, zbývá jediná volba, na ničem jiném nezáleží.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Můj názor:
Věty v knize plynuly šíleně rychle... Jako voda. Měla jsem ji přečtenou za 1,5 dne. Kniha se mi zdála taková nerozepsaná, hlavně ten konec... Na knihu jsem se těšila opravdu hodně ale popravdě mě trošku zklamala... Nebyli tam takový podrobnosti jako ve knihách obvykle bývají a proto jsem zvědavá na film...Takže kniha nebyla nějaká velká sláva ale nebyla zase až moc špatná... Děj se odehrává většinu v nemocnici nebo v Miiných vzpomínkách. Knihu jsem si nekoupila ale vypůjčila v knihovně. S mamkou plánujeme jít i na film takže... Snad se mi to bude líbit víc než kniha.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
„Ale to chci já, a chápu, že ty můžeš chtít něco jiného. A tak jsem ti chtěl říct, že jestli chceš odejít, rozumím ti. Jestli nás musíš opustit, je to v pořádku. Jestli chceš přestat bojovat, přestaň.“
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Pozoruji, jak Kim s Adamem mizí v chodbě. Chci jít za nimi, ale jsem přilepená k podlaze, neschopná pohnout neviditelnýma nohama. Teprve když zmizí za rohem, vzpamatuji se a vyrážím za nimi, ale už nastoupili do výtahu.
Už jsem zjistila, že nemám žádné zvláštní schopnosti. Nemůžu procházet stěnami ani se vrhat střemhlav do poschoďové šachty. Umím jen věci, které dělám ve skutečném životě, jen s tím rozdílem, že to, co dělám ve svém světě, je pro ostatní neviditelné. Alespoň to tak vypadá, protože si mne nikdo nevšímá, když otevírám dveře nebo tisknu tlačítko výtahu. Můžu se dotýkat věcí, dokonce manipulovat s klikami dveří a tak, ale doopravdy nikoho a nic necítím. Jako bych vnímala okolí přes stěnu akvária. Nedává mi to smysl. Ale ono nic z toho, co se dnes událo, vlastně nedává smysl…
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
2/4