∞Jestli zůstanu

Originální název: If I Stay

Český název: Jestli zůstanu

Autor: Gayle Forman

Překladatel: Květa Palowská

Nakladatelství: Ikar

Žánr: Young Adult, New Adult, Beletrie pro dospělé

Počet stran: 184

Rok vydání: 2011

Série: Zůstaň se mnou

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Anotace:

Sedmnáctiletá Mia stojí před nelehkým rozhodnutím: Má zůstat věrná své opravdové lásce -Hudbě-, přestože to znamená, že se rozejde se svým klukem  a opustí rodinu a kamarády?

Pak se jednoho únorového rána vydá s ostatními na rodinný výlet autem a v okamžiku je všechno jinak. Všechny možnosti jsou pryč, zbývá jediná volba, na ničem jiném nezáleží.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

,,Poslouchej,'' Promluví Adam a jeho hlas zazní jako šrapnel. Otevírám oči doširoka a narovnám se na židli, jak jen to jde. A poslouchám. ,,Zůstaň,'' říká.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Můj názor:

Věty v knize plynuly šíleně rychle... Jako voda. Měla jsem ji přečtenou za 1,5 dne. Kniha se mi zdála taková nerozepsaná, hlavně ten konec... Na knihu jsem se  těšila opravdu hodně ale popravdě mě trošku zklamala... Nebyli tam takový podrobnosti jako ve knihách obvykle bývají a proto jsem  zvědavá na  film...Takže kniha nebyla nějaká velká sláva ale nebyla zase až moc špatná... Děj se odehrává většinu v nemocnici nebo v Miiných vzpomínkách. Knihu jsem si nekoupila ale vypůjčila v knihovně. S mamkou plánujeme jít i na film takže... Snad se mi to bude líbit víc než kniha.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

„Ale to chci já, a chápu, že ty můžeš chtít něco jiného. A tak jsem ti chtěl říct, že jestli chceš odejít, rozumím ti. Jestli nás musíš opustit, je to v pořádku. Jestli chceš přestat bojovat, přestaň.“

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Úryvek :

Pozoruji, jak Kim s Adamem mizí v chodbě. Chci jít za nimi, ale jsem přilepená k podlaze, neschopná pohnout neviditelnýma nohama. Teprve když zmizí za rohem, vzpamatuji se a vyrážím za nimi, ale už nastoupili do výtahu. 

Už jsem zjistila, že nemám žádné zvláštní schopnosti. Nemůžu procházet stěnami ani se vrhat střemhlav do poschoďové šachty. Umím jen věci, které dělám ve skutečném životě, jen s tím rozdílem, že to, co dělám ve svém světě, je pro ostatní neviditelné. Alespoň to tak vypadá, protože si mne nikdo nevšímá, když otevírám dveře nebo tisknu tlačítko výtahu. Můžu se dotýkat věcí, dokonce manipulovat s klikami dveří a tak, ale doopravdy nikoho a nic necítím. Jako bych vnímala okolí přes stěnu akvária. Nedává mi to smysl. Ale ono nic z toho, co se dnes událo, vlastně nedává smysl…

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Uháním nemocnicí jako divoké zvíře před lovci. Teddy! Volám. Kde jsi? Vrať se! Jenomže on se nevrátí. Vím, že je to zbytečné. Vzdávám se a vleču se zpátky na JIPku. Chce se mi rozbít dvoukřídlé dveře. Chce se mi rozmetat stanoviště sester. Ať je pryč. Ať já jsem pryč! Nechci tu být. Nechci být v téhle nemocnici, ani se tu vznášet ve stavu, kdy mohu vidět všechno, co se děje, a uvědomovat si, co cítím, aniž to doopravdy cítím. Nemůžu křičet, až mě rozbolí v krku, nemůžu rozbít pěstí okno, až mi budou krvácet ruce, nebo si trhat chomáče vlasů, až bolest kůže na temeni překoná bolest v mém srdci.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

2/4