Hunger Games - Suzanne Collins

Originální název: Hunger Games: 

Český název: Hunger Games: Aréna smrti

Autor: Suzanne Collins

Překladatel: Zdík Dušek

Nakladatelství: Fragment

Žánr: YA, Sci-fi, Thriller

Počet stran: 328

Rok vydání: 2010

Série: Hunger Games

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Anotace:

Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít.
V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji.
Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt.
Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska.
Hunger games začínají…

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

"Je to znepokojivá, násilná, strhující kniha, která generuje téměř neustálé napětí. Nemohl jsem se od ní odtrhnout." Stephen King
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Můj názor:

Před půl hodinou jsem dočetla tento první díl, který mi půjčila paní učitelka... Musím uznat, že dlouho se mi nelíbila nějaká kniha jako tato! Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla! Jedna z nejlepších dystopií. Styl psaní, originální nápad... To byly dvě z několika věcí, co mě doopravdy nadchly! Ani jednu chvíli jsem se nenudila! Jak se zmínil Stephen King, je to znepokojivá, násilná, strhující kniha! Zapoměl tam však uvézt jedno slovo a to skvělá! Souhlasím s panem Kingem, také jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Kniha si mě získala hned na začátku, přece jen.... Reality Show v knize!Trvalo šílenou dobu, než jsem se k ní prokousala a myslela jsem si, že se to už nikdy nestane... Bože! Děkuji!
Kniha je vážně čtivá, stránky utíkají jako kdyby je honili mutanti. Styl psaní nebyl složitý a to mi vážně vyhovovalo! Napětí tam bylo, nejvíce na konci. Hodně lidí z HG šílí, hodně lidí ho nemá rádo, já se připojuju k lidem do první skupinky^^. Ano, vím, přečetla jsem pouze první díl, ale to mi vážně stačilo abych si tu sérii oblíbila... 
Kniha mě rychle, opravdu rychle vtáhla do děje a já jsem si chvílema představovala sebe jako Katniss... Jo, určitě bych nebyla tak inteligentní a nevylezla na strom... Popravdě si myslím, že bych byla hned první, která by zemřela:'D. Knihu jsem přečetla jedním dechem a párkrát mě opravdu mrazilo v zádech.
Byl tam vážně zajímavý a napínavý děj, který mnoho čtenářů nadchne. Sice se tak trochu dalo předvídat, jak to skončí, ale i tak se tam naskytlo něco, co jsem doopravdy nečekala... Čtení ve mě vyvolávalo různé pocity, jako je například zlost, smutek, strach, radost, překvapení, znechucení. Je mi vážně líto, že mi série nezůstane doma, ale co se dá dělat.
Katniss na mě působila jako normální holka... No, ne tak normální jako ostatní děvčata, když střílela šípy do očí veverkám... Nebyla dokonalá, měla nějaké ty svoje chyby a ne vše se jí povedlo. Hurikán na mě působil jako skvělej kluk a myslím si, že Katniss měla kliku, že ho má jako kamaráda... Ovšem jsem se začala rozhodovat, kdo je pro mě favorit. Jelikož jsem Hurikána skoro vůbec neznala a Peeta jsem znala déle, vybrala jsem si jeho.
Jsem velice ráda, že nepatřím mezi lidi, kteří viděli jako první film, jelikož když jsem se koukala na ukázky z filmu a viděla jsem blonďatého Peeta, myslela jsem, že se zblázním... Takhle jsem si ho vůbec nepředstavovala... Ani Hurikána ne. Jenom Katniss a Haymitcha jsem si představovala skoro stejně jako z filmu!

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
,,Až přijde čas, určitě budu zabíjet jako všichni ostatní. Nemohu se vzdát bez boje. Jen si pořád přeju, aby se mi podařilo vymyslet způsob, jak ukázat Kapitolu, že mu nepatřím. Že jsem víc než figurka v jeho hrách.''

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Úryvek :

Kapitol vyžaduje, abychom přistupovali k Hladovým hrám jako ke slavnostní sportovní události, v níž jednotlivé kraje soutěží mezi sebou. Vítězného splátce čeká snadný život v domovském kraji, který bude zahrnut cenami, zejména jídlem. Po celý rok Kapitol věnuje vítěznému kraji dary obilí a oleje, a dokonce i lahůdky typu cukru, zatímco my ostatní bojujeme s hrozícím hladem.
"Je to čas pokání i vzdávání díků," odříkává starosta.
Vzápětí přečte seznam vítězů za Dvanáctý kraj. Během sedmdesáti čtyř ročníků jsme měli přesně dva. Jen jeden z nich je ještě naživu. Haymitch Abernathy, břichatý muž ve středním věku, který právě huláká něco neartikulovaného, potácí se na jeviště a ztěžka klesá na třetí židli. Je opilý na mol. Dav reaguje symbolickým potleskem, ale Haymitch je celý popletený a pokouší se obejmout Cetkii Trinketovou, která se mu jen tak tak ubrání.
Starosta se tváří nešťastně. Všechno přenáší televize, a Dvanáctý kraj je proto v tuto chvíli předmětem posměchu celého Panemu, a on to ví. Rychle se pokouší strhnout pozornost zpátky ke sklizni a představuje Cetkii Trinketovou.
Cetkie rozjařeně jako vždy pospíchá k řečništi a hlaholí svoje obvyklé: "Šťastné Hladové hry! Ať vás stále doprovází štěstěna!" Její růžové vlasy jsou jistě parukou, protože se jí lokny po setkání s Haymitchem mírně posunuly ke straně. Pokračuje tím, jaká je to čest být tu s námi, ačkoliv všichni vědí, že se zoufale snaží, aby ji přesunuli do lepšího kraje, kde mají pořádné vítěze a ne opilce, kteří vás obtěžují před zraky celého národa.
Přes hlavy davu si všímám Hurikána, který mi oplácí pohled s nepatrným náznakem úsměvu. Na rozdíl od ostatních sklizní se na téhle aspoň stalo něco mírně zábavného. Náhle ale myslím na Hurikána a jeho čtyřicet dva zápisů ve skleněné kouli a na to, že počet pravděpodobnosti nehraje v jeho prospěch. Aspoň ve srovnání s řadou jiných chlapců. A jeho možná napadá totéž, protože se chmuří a odvrací tvář. "Jsou tam přece tisíce papírků," přeju si, abych mu mohla zašeptat.
Nastal čas losování. Cetkie Trinketová jako vždycky říká: "Dámy mají přednost!" a přechází ke skleněnému osudí s dívčími jmény. Sahá dovnitř, noří ruku hluboko do koule a vytahuje jediný kousek papíru. Dav tají dech, takže by bylo slyšet, kdyby někdo upustil špendlík, a mně se zvedá žaludek. Zoufale doufám, ať to nejsem já, ať to nejsem já, ať to nejsem já.
Cetkie Trinketová se vrací k mikrofonu, uhlazuje papírek a jasným hlasem čte jméno. Opravdu to nejsem já.
Je to Primulie Everdeenová.