Český název: Omámení
Autor: Jessica Shirvington
Překladatel: Petruše Klůfová
Nakladatelství: Práh
Žánr: YA, NA, Fantasy, Sci-fi
Počet stran: 416
Rok vydání: 2014
Série: Violet Eden
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Anotace:
Violet bylo sotva sedmnáct let, když se o sobě dozvěděla nečekané věci. Nejen že je jiná, ale je zatraceně jiná než ostatní! Je napůl člověk, napůl anděl a osud jí na bedra naložil těžká rozhodnutí – stát se bojovníkem Grigori a tím se vzdát lásky k Lincolnovi, nebo zůstat člověkem a přihlížet, jak se vlády nad světem ujmou padlí andělé? A aby toho nebylo málo, ani uhrančivý Fénix není tím, kým se zdál být!
Nyní na Violet čekají obtížné zkoušky, které prověří její charakter. Je třeba najít posvátná Písma, než se jich zmocní emigranti, a bojovat o ně.
Obstojí před svými přáteli, najde konečně svou spřízněnou duši?Jaké úmysly má Spence, který přiletěl z New Yorku spolu s ostatními bojovníky Grigori?
Zdá se, že lidé kolem Violet podlehli podivnému omámení… Někdo v jejich skupině je zrádce. A když se v její blízkosti objeví znovu Fénix, hrozí smyslové omámení i Violet…
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
"Jednoho dne jsem prostě místo čtení další knihy začala psát. První jméno, které mě napadlo, bylo Violet. A pak už to šlo samo. Upřímně, jakmile se zrodila Violet, zbytek knihy jsem už nepsala já, ale ona!" říká autorka Jessica Shirvington.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Můj názor:
Druhý díl oddechové fantasy, ve kterém se opět vyskytují Grigori - napůl anděl, napůl člověk. Knihu jsem měla přečtenou za chvilku, stejně jako první díl Objetí. Ano, líbila se mi, i když byla o cca dvě procenta horší než jednička. Tady už jsem bohužel přeskakovala stránky, ale od knihy mě to vážně vůbec neodreagovalo. Stále to mělo své kouzlo. Opět nepředvídatelný děj a toho si opravdu cením. Violet se mi zdála o něco více sympatičtější než v jednotce ale zase Lincoln se mi zdál méně sympatičtější... Zdálo se mi, že se Violet jednoduše vyhýbá i když ona se snaží a zachraňuje mu krk. Měla jsem takový pocit, že dává Magdě víc přednost před Violet.
Tento díl byl o něco slabší, nebyl nejhorší ale ani nejlepší ale jedno se musí nechat... Skončilo to napínavě.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Změna je vždy obtížná,
i když mění horší k lepšímu.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Úryvek :
,,Lincu?''
,,No?'' Už se vracel zpátky do kuchyně.
,,Uchm...'' Chtěla jsem se ho zeptat na Magdu, ale netroufla jsem si. ,, Dnes večer bychom měli zkontrolovat Onyxe.''
,,Jistě, vím. Skočím tam.'' Odpověděl mi přátelsky, ale odmítnutí to bylo tak jako tak.
,,A nemůžeme tam jít spolu?'' dotírala jsem.
Lincoln se po mně ohlédl a ukousl si kus syrové mrkve.
,,Dnes večer ne, musím ještě něco zařídit a ty bys tu zbytečně čekala.''
,,A co musíš zařídit?''
,,Jen... jenom pomůžu s něčím Magdě.''
,,Magdě?'' Pronesla jsem to takovým tónem, že se ke mně otočil.
,,Ano.''
,,A neprozradíš mi, o co jde?''
,,Vi, tuhle věc musím udělat sám. Je to... osobní.'' Doslova jsem o krok ucouvla. Facka do obličeje by byla laskavější. ,,Osobní? Pro Magdu nebo pro tebe?'' Protože to podával tak, jako by neřešil jenom Magdin problém.
Lincoln zavřel oči a opřel se rukou o opěradlo pohovky, jako by hledal vůli mě nezaškrtit, což mě vytočilo ještě víc.
,,Violet, prostě mi věř. Nechci tě do toho zatáhnout. Ty... rozptyluješ mě.''
Skoro jsem zacvakala zuby, jak jsem se snažila nevybuchnout. ,,Zato Magda tě nerozptyluje,'' procedila jsem mezi hlubokými nádechy, ale přitom jsem před ním uhýbala očima.
,,Ne, Magda ne.''
,,Tak to je dobře. Hezky si to užijte.'' Vrátila jsem Lincolnovi nedopitou sklenici a začala si sbírat věci.
,,Violet, ty se tváříš, jako bych se bez tebe šel někam bavit.
Ten emigrant, kterého pronásledujeme, tak ten -'' Zarazil se uprostřed věty.
,,Ten co?'' Štěkla jsem.
,,No?'' Už se vracel zpátky do kuchyně.
,,Uchm...'' Chtěla jsem se ho zeptat na Magdu, ale netroufla jsem si. ,, Dnes večer bychom měli zkontrolovat Onyxe.''
,,Jistě, vím. Skočím tam.'' Odpověděl mi přátelsky, ale odmítnutí to bylo tak jako tak.
,,A nemůžeme tam jít spolu?'' dotírala jsem.
Lincoln se po mně ohlédl a ukousl si kus syrové mrkve.
,,Dnes večer ne, musím ještě něco zařídit a ty bys tu zbytečně čekala.''
,,A co musíš zařídit?''
,,Jen... jenom pomůžu s něčím Magdě.''
,,Magdě?'' Pronesla jsem to takovým tónem, že se ke mně otočil.
,,Ano.''
,,A neprozradíš mi, o co jde?''
,,Vi, tuhle věc musím udělat sám. Je to... osobní.'' Doslova jsem o krok ucouvla. Facka do obličeje by byla laskavější. ,,Osobní? Pro Magdu nebo pro tebe?'' Protože to podával tak, jako by neřešil jenom Magdin problém.
Lincoln zavřel oči a opřel se rukou o opěradlo pohovky, jako by hledal vůli mě nezaškrtit, což mě vytočilo ještě víc.
,,Violet, prostě mi věř. Nechci tě do toho zatáhnout. Ty... rozptyluješ mě.''
Skoro jsem zacvakala zuby, jak jsem se snažila nevybuchnout. ,,Zato Magda tě nerozptyluje,'' procedila jsem mezi hlubokými nádechy, ale přitom jsem před ním uhýbala očima.
,,Ne, Magda ne.''
,,Tak to je dobře. Hezky si to užijte.'' Vrátila jsem Lincolnovi nedopitou sklenici a začala si sbírat věci.
,,Violet, ty se tváříš, jako bych se bez tebe šel někam bavit.
Ten emigrant, kterého pronásledujeme, tak ten -'' Zarazil se uprostřed věty.
,,Ten co?'' Štěkla jsem.
ZA RECENZNÍ VÝTISK DĚKUJI NAKLADATELSTVÍ PRÁH.
Vy si knihu můžete koupit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za váš názor,rady,tipy atd.! :)