sobota 15. listopadu 2014

Ostrov v Ptačí ulici - Uri Orlev

Obálka titulu Ostrov v Ptačí uliciOriginální název: Ha-i bi-rechov ha-ciporim
Český název: Ostrov v Ptačí ulici
Autor: Uri Orlev
Překladatel: Lenka Bukovská
Nakladatelství: Práh
Žánr: Pro děti a mládež, dobrodružné, z války (není tam násilí)
Počet stran: 179
Rok vydání: 2013
Série: -
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞


Anotace:
Jako Robinson Crusoe na opuštěném ostrově přežívá židovský chlapec s nesmírnou odvahou a vynalézavostí v polorozbořeném domě v opuštěné čtvrti varšavského ghetta. Obyvatelé čtvrti byli odvedeni a zanechali po sobě téměř veškerý svůj majetek. Zničený dům se nachází u zdi oddělující ghetto od zbytku města. Větracím otvorem může Alex ze svého úkrytu sledovat, co se děje ve čtvrti vně ghetta. Má za úkol počkat v troskách na tatínka, který mu slíbil, že se za několik dnů vrátí. Dny se však mění v týdny a týdny v měsíce, během nichž dojde k mnoha událostem bezpočtu překvapení.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Mluvil jsem s ní. Tedy, mluvila ona. Já odpovídal ,,ano'' a ,,ne''. Signalizovala mi: ,,Mám tě ráda.'' Takhle z dálky sebrala odvahu. A já taky.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Můj názor:
Třemi slovy = Úchvatný, Dojemný, Napínavý... Ano, těmito tři slovy zkracuji celý děj příběhu. Nádherné zpracování, nádherný text, nádherné téma, nádherný příběh. 
Alex a jeho bílá malá myška... Heeh. 
Asi jsem začala milovat knihy na téma válka... Ano, je to teprve má druhá kniha na toto téma ale to nevadí, jelikož ho i tak miluji!
Alex, hlavní hrdina v knize se snaží přežít v rozbořeném domě... Sám si musí obstarat jídlo a ty nejdůležitější věci. Je vážně dobrodružství to s ním zažívat a bát se, zda ho někdo přistihne a udá. Kdybych byla na jeho místě, nevím, zda bych to všechno zvládala tak lehce jako on... I tak si myslím, že to pro něj bylo těžké. Já někoho potkat, tak se asi zblázním strachem a ještě k tomu bych nemohla utéct, jelikož bych ztuhla a nemohla se hnout. Přestože na mém žebříčku nejlepších knih na téma válka zatím vítězí kniha V šedých tónech, je tato kniha bombastická. Ano, sice se mi párkrát (a to vážně málokdy) zdálo, že tam jsou až moc popsané nepotřebné informace, to i tak panu spisovateli odpustím a od knihy mě to neodreaguje. V knize se každou chvíli něco dělo a bylo to zajímavé! Častokrát jsem ty chvíle četla se zatajeným dechem a z husí kůží! Čekání na Alexova otce ve mě vyvolávalo smutek ale i naději. Zajímalo mě, kde je Alexova matka a otec, kdy se vrátí a zda jsou v pořádku. Kniha byla vydaná tuším ve 36 různých jazycích a v nějakých státech tato kniha patří mezi povinnou četbu (Vážně by mi nevadilo, kdyby to bylo i u nás;).). Tato kniha vážně stojí za přečtení a jestli vám v tom nic nebrání, přečtěte si ji^.^ ...
99%
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
,,Hej, chlapče, kdo to střílel?!'' Křikl na mě ten raněný.
,,Psssst, tiše!'' napomenul ho ten druhý. Najednou se obrátil ke mně a položil mi tu stejnou otázku:
,,Viděl jsi, kdo střílel?''
,,Já,'' odpověděl jsem.
,,Kluku,'' řekl muž vážně, ,,rozumíš, na co se tě ptám?''
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Úryvek :
Velká skupina lidí prošla vraty a pustila se přes zbořeniště. To, že jich je hodně jsem poznal podle kroků a podle křiku, někteří mluvili německy, jiní jidiš, někdo hovořil polsky a někdo lámanou polštinou odpovídal. Slyšel jsem, jak cosi táhnou po rozvalinách, potom Němec vydal nějaký rozkaz a začaly se ozývat rány. Padaly cihly a omítka se sypala a létala na všechny strany. Trošku jsem se uklidnil. O tomhle přece mluvili předtím, než sem přišli hledat bunkr. Teď se vrátili, aby rozšířili vchod do sklepa a dostali se dovnitř.
Viděl jsem se uvnitř. Myslel jsem na to, jak bych tam seděl, choulil se a bezmocně poslouchal údery kladiv nebo palic.
Ptáci z horního patra ulétli pryč.
Zvětšit otvor jim netrvalo dlouho. Pak jsem uslyšel ťukání a bouchání, A znovu vzdálený, tlumený křik, který přicházel ze sklepa. Nehledali mě, ale něco jiného.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
,,Ale tahle je bílá,'' namítl jsem šeptem.
,,Ne, ne,'' prosila.
,,Čeho se bojíš víc, myší nebo Němců?''
Cítil jsem, že se usmívá.
Tak jsem jí Snížka ukázal. Rychle se na něj podívala a nic se nestalo.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Práh.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za váš názor,rady,tipy atd.! :)